Písničky

Jarní slunce

Václav Čtvrtek (text) / Petr Eben (hudba)
Vozilo se na jaře, tralalalala,
slunce v zlatém kočáře, tralalalala.
Kampak jedeš, sluníčko, tralalalala,
za tři hory, Aničko, tralalalala.
Přivezu ti zlatý klíč, tralalalala,
jmenuje se petrklíč, tralalalala.

Kalamajka

Kalamajka mik mik mik,
oženil se kominík,
vzal si ženu Elišku
v roztrhaném kožíšku.
Kalamajka pěkná věc,
když je zima, šup na pec,
když je teplo, šup dolů,
kalamajku tancuju.
Kalamajka mik mik mik,
oženil se kominík,
koho si vzal za ženu?
Pastejřovic Mařenu.
Kalamajka mik mik mik,
oženil se kominík,
vzal si ženu kominici
Tancoval s ní po světnici.

Myška tanečnice

Měl jsem myšku tanečnici,
Tancovala po světnici,
Byla černá i bílá,
Každému se líbila.
A když vyšla ze dvorečka,
Točila se do dokolečka,
Dupla nožkou tam i sem,
Mrskla fouskem pod nosem.
Naše kočka ta má ráda,
když jí někdo drbe záda.
Čeká, kdo ji pochová,
už je zkrátka taková.

Pásla ovečky

Pásla ovečky v zeleném háječku,
pásla ovečky v černém lese.
Já na ni: Dupy dupy dup,
ona zas: Cupy, cupy, cup.
Houfem, ovečky, seberte se všecky,
houfem, ovečky, seberte se.
Děvče pohání ovečky bělavé,
sem tam pobíhá ovčácký pes.
Já na ni: Pomaloučku jen!
Ona, že z háje musí ven,
že prý ovečkám neslouží lesíček,
že prý ovečkám neslouží les

Já mám koně

Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám vovsa, oni skářou hopsa,
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám vobroku, oni skáčou do skoku,
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Když já jim dám jetele, oni řičí vesele,
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý.
Až já jim dám vodičku, odvezou mou Aničku,
Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý

Kočka leze dírou

Kočka leze dírou, pes oknem,
nebude-li pršet, nezmoknem.
A když bude pršet, zmokneme,
na sluníčku zase uschneme.

Tluče bubeníček

Tluče bubeníček tluče na buben
a svolává hochy - hoši pojďte ven.
Ať je slunko nebo mraky
zahrajem si na vojáky
hola hola hej
nikdo nemeškej.
Tluče bubeníček tluče na buben
a svolává hochy - hoši pojďte ven.
Zahrajem si na vojáky
máme pušky i bodáky
hola hola hej
nikdo nemeškej.

Tancovala žížala

Tancovala žížala na zahrádce polku,
čmelákovi, že jí hrál, dala mísu vdolků.
Tancovala žížala od večera k ránu,
čmelákovi, že jí hrál, dala kus marcipánu.

Bude zima, bude mráz

Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se pod hrudu,
tam já zimu přebudu.
Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám se já do bezu,
až přestane, vylezu.
Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se do křovin
až na jaře vyletím.

Koulelo se, koulelo

Koulelo se, koulelo
červené jablíčko,
komu ty se dostaneš,
má zlatá Ančičko.
Koulela se, koulela,
dvě naproti sobě,
komu bych se dostala,
než, Janíčku, tobě!

Holka modrooká

Holka modrooká
nesedávej u potoka.
Holka modrooká
nesedávej tam.
V potoce se voda točí,
podemele tvoje oči.
Holka modrooká
nesedávej tam.
 
Holka modrooká
nesedávej u potoka.
Holka modrooká
nesedávej tam.
V potoce je hastrmánek
zatahá tě za copánek.
Holka modrooká
nesedávej tam.
 
Holka modrooká
nesedávej u potoka.
Holka modrooká
nesedávej tam.
V potoce je velká voda,
vezme-li tě bude škoda.
Holka modrooká
nesedávej tam.

Prší, prší

Prší, prší, jen se leje.
Kam koníčci pojedeme?
Pojedeme na luka,
až kukačka zakuká.
Kukačka už zakukala,
má panenka zaplakala.
Ty kukačko nekukej,
má panenko neplakej.

Káča má

Káča má, Káča má
šněrovačku s prýmama.
Kdo chce s Káčou tancovati,
nesmí jí je zamazati,
Káča má, Káča má
šněrovačku s prýmama.
Káča má, Káča má
šněrovačku s kolama.
Kdo chce Káču milovati,
musí na ni nakládati
pár koňů, pár volů,
ještě k tomu stodolu.

Pes jitrničku sežral

Pes jitrničku sežral, takovou maličkou,
kuchař ho při tom přistih, ptaštil ho paličkou.
plakali všichni psové a kopali mu hrob,
na desce mramorové byl nápis těchto slov: od začátku

Ztratila Lucinka bačkorku

Ztratila Lucinka bačkorku, když na dvorku si hrála,
naboso s děvčaty běžela a zvesela se smála.
Pravě tam na dvoře za horka ta bačkorka teď pláče,
kde asi ta její Lucinka teď zrovinka si skáče.
Viděla to včelka, asi takhle velká,
bačkorce své služby nabídla.
A ihned ji napadlo, že bodne své žihadlo
do neposedného chodidla.
Lucinka včelku však zahlédla, když ohlédla se právě,
hledala rychle pak na dvorku, svou bačkorku tam v trávě.
Našla ji určitě zakrátko, tož čeládko, dost nářku,
kdo nezná tuhletu pohádku od počátku, tak jářku: