Pohádky

Mraveneček

Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.

Dali prášku podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil neplakej,
pofoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.

Pofoukal mu na bolístku,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček
ráno skáče z postele.


První pohádka (F. Hrubín)

Princeznička na bále
poztrácela korále.
Její táta, mocný král,
Honzíka si zavolal:
"Honzíku, máš namále,
přines nám ty korále!"
Honzík běžel za horu,
nakopal tam bramborů.
Vysypal je před krále:
"Nesu vám ty korále,
větší už tam neměli,
ty snědli už v neděli."


Zatoulané house (F. Hrubín)

Housata šla dlouhou řadou,
brouzdala se v ranní rose.
A hned kousek za zahradou ,
jedno house ztratilo se.
„Štip-štip, štip-štip,“ house pláče,
„co si bez maminky počnu?“
Od kohouta kokrháče
doví se, kde najde kvočnu.
Bílá kvočna zrní hledá,
na houf kuřátek je sama.
House kvočně pokoj nedá:
„Nejsi ty snad moje máma?“
S kvočnou špatném pořízení,
hned se žene po houseti:
„Pro tebe tu místo není,
běž pryč, dost mám vlastních dětí!“
House běhá, mámu shání,
house nechce zůstat samo.
Spatří krůtu, volá na ni:
„Už jsem tady, milá mámo!“
Krocan dal se do housete:
„Kdopak se tu paní krůtě
v její těžké práci plete?
Hudry, hudry, sezobnu tě!“
To se house vystrašilo!
Běží, kam je nesou nohy.
Od jetýlků všude bílo,
skřivan zpívá u oblohy.
Hejno káčátek se koupe,
kolem voda, voda samá.
Ptá se kachny house hloupé:
„Nejsi ty snad moje máma?“
„Kam jsi se to zatoulalo!“
Praví kachna. „Vrať se zpátky,
hloupé house, svět znáš málo,
tak-tak, tak-tak, drž se matky:“
House zase bloudí dvorem,
pořád samo, pořád samo.
Strachy prchá před Pozorem,
běží, volá: „Mámo, mámo!“
„Gága, gága,“slyší z dola,
od zelených kopřiv v plotě.
To už máma husa volá:
„Pojď sem, copak potkalo tě?“
Už si house nenaříká,
dlouhá cesta už je za ním.
Ať si kdo chce, co chce říká,
zmoudřelo tím cestováním.


O kohoutkovi a slepičce

Kohoutek a slepička šli spolu do obory na jahody. Po chvíli našla slepička jahodu a dala půlku kohoutkovi. Za chviličku našel jahodu kohoutek. Protože byl ale lakomý, Dal si celou jahodu do zobáčku. Nechtěl se se slepičkou dělit. Jahoda byla ale příliš veliká, a tak se začal dusit. "Slepičko, slepičko! Dej mi vodu, nebo se udusím!"
Slepička honem utíkala ke studánce. Jen se jí peříčka čepýřila.
"Studánko, studánko, dej mi vodu. Kohoutek leží v oboře, nožky má nahoře. Bojím se, bojím, že umře." "Dám Ti vodu, až přineseš od švadleny šátek." Slepička utíkala za švadlenou Aničkou. Jen se jí peříčka čepýřila.
"Aničko, Aničko, dej mi šátek pro studánku. Studánka mi dá vodu pro kohoutka. Leží tam v oboře, nožky má nahoře. Bojím se, bojím, že umře." "Dám ti šátek pro studánku, až mi přineseš botičky od ševce." Slepička utíkala za ševcem Matoušem. Jen se jí peříčka čepýřila.
"Matouši, Matouši! Dej mi botičky pro švadlenku Aničku. Anička dá šátek pro studánku. Studánka dá vodu pro mého kohoutka. Leží tam v oboře, nožky má nahoře. Bojím se, bojím, že umře."
Matoušovi bylo slepičky líto. Dal botičky Aničce. Anička dala šátek studánce. Studánka dala vodu slepičce. Slepička utíkala do obory, jen se jí peříčka čepýřila. Dala kohoutkovi napít a tak ho zachránila. A kohoutek? Ten už od té doby nebyl vůbec lakomý a se slepičkou se o všechno hezky dělil.


Kuřátko a obilí (F. Hrubín)

Jak to bylo pohádko?
Zabloudilo kuřátko.
Za zahradou mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí,
bude večer za chvíli.
Povezte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi?
Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene.
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
Pověz, milí ječmínku,
jak mám najít maminku?
Ječmen syčí mezi vousy,
ptej se pšenic, vzpomenou si.
Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic.
Mílé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to.
Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska
vítr tiše zapíská.
Vždyť jsi doma za chalupou.
Slyšíš? V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní
- a tvá máma za vraty
- zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty.
Děkuji ti, žitné pole!
Pozdravuj tam ve stodole!
Koho, milé políčko?
Zrno i to zrníčko!
Ať se ke mě z jara hlásí,
vychovám z nich nové klasy.
A tak mámu za krátko
našlo také kuřátko.


Růženka

To byla jedna: Růženka: 3x
to byla jedna Růženka Šípková.
A celý den se: vzhlížela: 3x
celý den se vzhlížela v zrcadle.
Přišla na ni :baba zlá: 3x
přišla na ni baba zlá,
Růženku zaklela.
Usni Růženko: na sto let: 3x
usni Růženko na sto let a to hned.
Rostlo křoví: do výšky: 3x
a rostlo křoví do výšky, vysoko.
Přijel za ní :švarný princ: 3x
přijel za ní švarný princ na koni.
Prosekal se křovím,
přišel k Růžence a políbil ji.
Růženko milá: probuď se,
Růženko milá probuď se ze spánku.
A byla svatba: veliká: 3x
a zapíchli tam čuníka, čuníka.


Perníková chaloupka

Odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa, milé děti,
vrků, vrků, vrků.
Cos tam viděl, holoubku!
Perníkovou chaloupku u černého smrku.
Viděls také Mařenku?
Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji, s Jeníkem
krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?
Kdepak! Zamkli chaloupku
na cukrový klíč -
a už byli pryč!


Paleček

Narodil se chlapeček
malý jak tvůj paleček.
V náprstku ho vykoupali,
ve skořápce kolébali.
Spi, Palečku, spi.

Nerostl a zůstal tak,
z makovice snídá mák.
Jeden máček, druhý, třetí,
a má po snídani, děti.
Tolik málo jí.

Jak si hraje?
Nemá s kým.
Pejsek vrčí: Já tě sním.
Kočka si ho s myškou plete.
Pozor, že ho zašlápnete!
Je to chudinka.

Máma volá babičku:
Co dám tomu človíčku,
aby rostl jako z vody,
dožil světa bez nehody?
Chudák maminka.

Bábě slova popřáli:
Ten tvůj synek zahálí.
Dej mu práci, poroste ti,
jako rostou jiné děti.
Práce je tu dost.

Na stole dnes Paleček
sbírá každý drobeček
po chlebě či po koláči.
Co se přes den naotáčí
mámě pro radost!

Hrášku, kuli,kulilíč!
Kutálej se jako míč.
Na dvě misky přeberu tě,
už si na tě dělám chutě.
Kuli, kulilíč!

Když mu zbude chvilička,
honí mouchy od mlíčka.
Leťte, mouchy nenechavé!
Máma chce mít jídlo zdravé.
Kššc ať jste pryč!

Roste, roste čím dál víc
z rukávů i z nohavic.
Když si chce hrát, kočku chytí,
náprstek je zase v šití,
už má vaničku.

Už to není chlapeček
malý jak tvůj paleček.
Přerostl už všechny chlapce,
dávno nespí ve skořápce.
Koukej, Honzíčku!